Život není ničím jiným, než cesta vlakem...

Život není ničím jiným, než cestou vlakem: skládající se z nastupování a vystupování, nehod, příjemných překvapení, ale též i samoty.

Narozením nasedáme do vlaku a střetáváme tam osoby, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: naše rodiče.  Bohužel pravda je jiná. Oni na nějaké stanici vystupují zbavujíce nás svojí citlivosti a nenahraditelné vazby k nim.

To ale nepřekáží tomu, aby nastoupili jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými. Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky.

Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.Tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek… A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou připraveni stále pomoct nemohoucím. Mnozí po vystoupení zanechávají stálou stopu…

Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo. Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíce milujeme, obsadili místa ve vagonech, které jsou nejdál od toho našeho.
Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.  Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli, i když s těžkostmi opustili náš vagon a vypravili se k nim…
Ale bohužel už si nebudeme moct sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.

Nevadí, tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávání a rozluček…Ale nikdy návratů.
A proto absolvujme naši cestu nejlépe, jak se dá.  Pokusme se navázat známost s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.
Pamatujte, že v některém momentu cesty můžou koktat a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět…
Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk, ale také se najde někdo, kdo nám bude rozumět..

Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci a dokonce ani ten kdo má místo po našem boku a já ještě dodám, že se ani nedozvíme jestli s někým máme stejnou cílovou stanici a která stanice je cíl jiných.  Zamýšlím se, jestli ve chvíli, když vystoupím z vlaku pocítím nostalgii a věřím, že ano. Odloučit se od některých přátel, se kterými jsem cestovala bude bolestné.

Pro prosím učiňte vše, aby náš pobyt v tomto vlaku byl pokojný a hodný úsilí. Starejme se tak, aby když přijde chvíle vystupování, na našem prázdném místě zůstala stopa a milé vzpomínky pro ty, kteří pokračují v cestě.

Tobě, který jsi částí mého vlaku  přeji šťastnou cestu!

Jmenuji se Sandra Carić a jsem certifikovaná poradkyně pro Bachovy květové esence. Od roku 2007 sbírám své zkušenosti s Bachovými esencemi, abych dnes od problémů dokázala pomoci i vám.

Můj životní příběh mne dovedl k práci s esencemi, které mi ukázaly jak lze jemným a bezpečným způsobem porozumět tomu, co se mi v životě dělo, ale zejména pochopit sebe sama.  Více o mně naleznete tady >>