Příběh z poradny: Nevidět světlo na konci tunelu...

Poslové světla mají různou tvář, i v podobě manželského trojúhelníku.

Příběh z poradny jedné z vás...

Jindřiška usedá v poradně do křesla, v její tváři se zrcadlí hluboký smutek, oči jsou uplakané a bez jiskry. Přichází s tím, že má pocit, že se zblázní. Dlouhodobě cca 2 měsíce se chová divně a nemůže si pomoci, na vše zapomíná, neví si se sebou rady a ani netuší, co by ji potěšilo.

Nevidí světlo na konci tunelu a dokonce neví, ani jak se do té tmy dostala. Takové období ve svém životě nezažila. Nevědět co sama se sebou. Je plačtivá, přepadá ji apatie.

Jindřiška je vdaná 9 let a má dvě děti a manžela.

Tolikrát se snažila přijít na to, co se děje...ale z temnoty ven neviděla.

Jindřišce míchám esence, které jsem nazvala Světlo a naděje. Po jeden čas byly mou osobní směsí.

V poloviny lahvičky se Jindřiška ozývá s tím, že světlo vysvitlo. Přišlo zcela nečekaně a je to uragán. Když vedla děti ze školy, střetla se před školou se svou dávnou láskou. Láskou, která ji zlomila srdce, před téměř 10 lety. Že do jedné školy chodí jejich děti, neměli ani tušení.

Jejich setkání bylo neplánované a jiskra, která byla tenkrát zažehnuta...stále nezhasla.
Při společném setkání, kdy se uviděli se ji podlomily kolena a rozbušilo srdce. Jindřišce dochází, že není vnitřně mrtvá, ale že žije. Přichází radost, uvolnění.

O pár dní později přichází ono velké AHA! Svou starou lásku nemůže dostat z hlavy....rozdýchává situaci a v tu chvíli ji to dochází.

Že žije v manželství, které je sice krásné, manžel pozorným vzorný, stará se o děti, rodinu. Nakupuje a pomáhá se vším v domácnosti. Ale Jindřiška si uvědomuje jedno, není tam jiskra a jejich intimní život neexistuje. Žijí vedle sebe jako kamarádi.
A ona je doma kredenc, nábytek, vybavená domácnosti.

Necítí se jako chtěná žena a ani přitažlivá žena. 
Přichází milion uvědomění, kdy ji dochází...není ženou, není ženou... Je vybavení domácnosti, kdy se očekává že funguje, poskytuje servis a zkrátka je.

Přichází pocity zlosti, frustrace. Jindřiška se zlobí, vzteká, zuří. Zmítá se od vzteku k slzám a zpět.

Jindřiška přichází s tím, že si uvědomuje, že takto dál žít nemůže. Nechce. Dáváme tomu pár dní, kdy mícháme další lahvičku na míru vzhledem k situaci.

Jindřišce se derou vzpomínky napovrch. Tento muž, kterého potkala byl tolik vášnivý, tolik pozorný. Tak věděl, jak ji chytnout, pohladit. V jeho přítomnosti se cítila jako bohyně.
Vzpomínky protkané vzrušením ji neopouštěly. Pokaždé když přivřela oči, cítila jeho polibky a doteky. Nešlo se jich zbavit.

Stará láska nerezaví a jiskra je zase oboustranná... Jsou opět spolu v kontaktu a mají si toho tolik co říct. 
Ten den před deseti lety, kdy se spolu viděli naposled, on na ni čekal v autě před domem. Jindřiška už nějaký čas procházela rozvodem, nastoupila do nové práce a tam se poznali.
On se na ni tolik těšil a chtěl ji odvézt do práce. Přijel dříve, aby ji překvapil. Jako každá žena vycítí, že něco není v pořádku a před prací měli chvíli čas. Zašli na společnou procházku, kde se Jindřiška zeptala, jak to s nimi bude dál?

On se přiznal, že mu jeho partnerka před pár dny oznámila, že je těhotná a že ji neopustí, že to nedokáže. Jindřišce to bylo velmi líto, ale nechtěla, aby dítě vyrůstalo bez otce. Nechala to tedy být a vyklidila cestu.
Oběma to zlomilo srdce. Byla to láska na první pohled. Bylo to něco, co se stává snad jednou za život. Ten den když  Jindřiška přišla z práce, si vyzvedla na poště dopis. Manželství je rozvedeno.

Na ten den si Jindřiška pamatuje, jako kdyby se stal včera. Ten den se cítila jako spráskaný pes. Rozvedené manželství po 8 letech, láska velká jako trám a nic z toho není... 
V rozvodovém řízení Jindřiška byla ještě dříve, než se tohle všechno odehrálo.
Už se mu neozvala a z práce odešla.

Toto nové setkání otevírá staré rány. Jindřišce dochází, že tenkrát sice možná se zachovala jako statečná a rozumná amazonka, ale zabouchnutí dveří nic nevyřešilo.
Dnes se cítí, jako kdyby jejich poslední setkání bylo včera. Jako kdyby čas mezitím neexistoval. Bolest ji dohání a sráží na kolena, slzy se koulí po tvářích.

Slzy plné zrady, zklamání, hořkosti... Dal přednost jiné. Ano, bylo v tom dítě.

Jindřiška cítí, že potřebuje tohle vyřešit a je třeba mít konečně čistý stůl. 

S oběmi setkání před školou vyvolalo to samé. Milion otázek, bolest a potřeba si vše vyříkat a omluvit se.

Stalo se a oba si vyznali lásku, která byla minulostí a o které předtím nemluvili. Jindřiška pláče a srdce ji bolí. Má pocit že ji srdce pukne. Po 10 letech se dozvěděla, že ji onen muž také miloval a byl z té situace také celý bolavý, rozervaný. 

Jakmile se Jindřišce uleví, vše si propláče pochopí vše i to proč se stará láska v jejim životě opět objevuje a jaké důležité poselství přináší. Sbírá odvahu, aby si promluvila se svým manželem.

Jdou společně na procházku a tam se mu svěřuje o tom, že potkala svou starou lásku a že ji došlo, z čeho byla tak dlouhodobě ztrápená, zničená.  Jak to neviděla a neuměla to pojmenovat. Jindřiška svému manželovi řekla, že ví že spolu na toto téma v minulosti už mluvili, ale nikdy to nikam nevedlo. A že je připravená odejít. Že takhle nemůže dál žít.

Manžel i stará láska dostali stejnou informaci. Odejde a chce být štastná, spokojená, milovaná, chce se cítit jako žena. Chtěná, přitažlivá. Chce být pro někoho, nebo i jen pro sebe ta NEJ.
A jestli to nebude ani s jeden z nich, bude to někdo další... Zaslouží si to.
Role pradleny, kuchařky, kredence, pračky a vybavená domácnosti právě skončila.

Manžel celou dobu bedlivě na procházce naslouchal, neskákal Jindřišce do řeči a byl celý zaražený. Jindřiška čekala, že manžel bude křičet zlobit se, cítit se podvedeně a řekne ji ve zlosti ať si jde. Nic z toho se však nestalo.

Manžel svou Jindřišku vzal do náruče, zvedl ji ze země a řekl, že o ni nechce přijít, že ji miluje, že si to neuvědomoval. 
Od té chvíle jejich manželství jen kvete.

Jindřišce se zcela ulevilo. 
Díky esencením, které ji poskytly prostor pro uvědomění a pochopení toho, co se ji stalo, sebrala odvahu a byla ochotná odejít. Esence ji dodaly nadhled nad celou situaci. Jindřiška byla ochotná vše riskovat a zahodit, ve jménu sebe sama.

🌷CHCI SE TAKY HNOUT Z MÍSTA! »

- jména byla na přání klientky změněna

Jmenuji se Sandra Carić a jsem certifikovaná poradkyně pro Bachovy květové esence. Od roku 2007 sbírám své zkušenosti s Bachovými esencemi, abych dnes od problémů dokázala pomoci i vám.

Můj životní příběh mne dovedl k práci s esencemi, které mi ukázaly jak lze jemným a bezpečným způsobem porozumět tomu, co se mi v životě dělo, ale zejména pochopit sebe sama.  Více o mně naleznete tady >>