Místo obrácení se do sebe viníme lidi okolo a vysíláme nejen nepěkná slova, ale také v myšlenkách chceme, aby i jim se dostalo odplaty, kterou si podle nás zaslouží za to, co udělali a dělají nám.
Učme se vnímat druhé, a především ty nejbližší, jako své trenéry, kteří zkouší, zda si umíme udělat radost v životě sami, nebo zda potřebujeme hledat odměny od druhých, a tak se rozdáváme.
V životě jste nejdůležitější vy sami a vaše vlastní cesta, kterou máte jít radostně v tom, co děláte – pro sebe.
Naši rodinní příslušníci jsou naši největší trenéři, zkoušejí nás, zda dokážeme udržet rovnováhu mezi životem pro sebe a pro druhé, do jaké míry se necháme zneužívat.