Zácpa

Člověk není schopný něco vydat. Od něčeho upustit či vyjádřit své pocity, neschopnost odpustit.

Tlusté střevo je orgánem naší minulosti a střádá v sobě to, co máme vrátit světu, co už nepotřebujeme.

Stolice symbolizuje peníze, zácpa je známka šetrnosti, lakoty, kdy se nechceme zbavit něčeho v hmotné oblasti, máme strach, že budeme bez prostředků, které považujeme za potřebné.

Zácpa je projev strachu, kdy se bojíme ukázat naše stinné stránky. Současně popíráme koloběh života, kdy ze starého vzejde nové, je třeba upustit od starého, aby udělalo místo novému. Zácpa je ukazatel nechuti něco pochopit a změnit – chybí duchovní prvek = voda.

Základní výzvou je pochopit, že vše v životě je pomíjivé, nic netrvá věčně a právě pouze změna je život.

Nikdy nic není stále a nic nemůže zůstat stejné, vše se mění. K tomuto pochopení je třeba zachovat svou pružnost, tj. schopnost pružně měnit své postoje, na ničem netrvat a neulpívat, nic nebrat jako trvalé a pevné dogma. S tím také přistoupit k tréninku druhých lidí, nesoudit za jejich chování, nezlobit se a nic v sobě nenechávat jako křivdu. Pak slovo odpuštění bude zbytečné.