Pohlavní choroby

Smyslem pohlavního styku z biologického hlediska je přenášet semeno, v případě pohlavních chorob jde o přenos něčeho úplně jiného (nepříjemného), co vyvolává zcela jiný život.

Zdá se, že biologie odměňuje věrné.

Pohlavní nemoc je projevem pocitu viny s nevědomou tendencí sám sebe, i svého partnera, za nevěru potrestat.

Je třeba uznat sexualitu jako nedílnou součást naplněného života, pokud existuje odděleně od duchovní oblasti (doma máme lásku a klid, jinde vzrušení a sex), pak má tendence, aby se chybějící živost v partnerském vztahu projevila jinak a jinde.

Místo, abychom se otevřeli původcům nemoci, je třeba otevřít vlastní hranice pro partnera a erotickouk extázi, chránit se čistotou v pohlavních záležitostech.

Je třeba si uvědomit, že i z nejmenších nečistot v sexuální oblasti mohou vzniknout velmi vážné komplikace, výzva k zodpovědnosti. Pohlavní nemoc nás vede především k umění si vybrat a stejně, jako naše tělo zachvátí oheň extáze dosáhnout toho, aby i naši duši zachvátil oheň extáze – pracovat na něm, nehledat nové vzrušení.

Stěžejní je pochopit polaritu. Vlastní celistvost mohu nalézt pouze v naprosté oddanosti jednomu partnerovi, pohlavní láska musí být spojená s duchovní láskou.

Podstata vztahu pouze s jedním partnerem vychází naší biologické podstaty – spojit se je možné současně jen s jedním partnerem, a proto jen s jedním partnerem můžeme zažít pocit celistvosti.

Pokud to pochopíme a budeme pracovat na obou úrovních – láska duchovní i tělesná (tantra), bude orgasmus přesně tím okamžikem.