Plicní rozedma

Malé rozvinutí plic je malá životní síla, deprese a sebelítost.

Rozedma plic – člověk nemá nikdy dost, je lakomý, bere příliš mnoho.

Člověk s plicní rozedmou je nespokojený a nic ho nebaví. Má pocit, že ho ostatní jen úkolují, ponižují a utlačují, přitom je to jen problém chybějící komunikace.

Neumí totiž s láskou a tolerancí říci svůj názor, neumí navenek projevit svou bezmocnost, chyby a strach – proto se nemoc projevuje jako nadouvání, nafukování se.

Přitom dochází k tomu, že nevydaná energie – vzduch, neprojevená křivda a sebelítost, trhá dotyčného zevnitř. Místo, aby řekl, co třeba, křičí jen v duchu na druhé, obviňuje ze svých starostí a problémů, živí svou sebelítost nehezkými vzpomínkami.

Ne nadarmo jsou plíce párovým orgánem tlustého střeva – orgánem našeho odpuštění, a tak i plicní rozedma je o neschopnosti odpustit a pochopit druhé.

Je třeba hledat rovnováhu nejen v dávání a braní, ale též si uvědomit, že vše, on i druzí lidé, má dvě stránky, nic není jen špatné jako nic není jen dobré.