Chybějící vnitřní oporu, přecitlivělost, neschopnost prokousat se, chybějící důvěra, výzva vzchopit se, získat důvěru v okolí a na jejím základě žít ofenzivním, statečným životem. Pustit se do života.
Každý z nás má v sobě barometr toho, co je dobré a co naopak, je to naše svědomí.
Ať je někdo přítomen našemu chování nebo jsme při tom sami, stále je s námi naše svědomí. Přesně víme, jak se v životě chovat, jak být láskou.
Ale stejně jako naše svědomí je s námi stále i náš strach, naše nechuť rýpnout do problému, který nám připadá těžký.
A tak místo toho, abychom se zakousli do úkolu, který máme pochopit a řešit, raději ztrácíme něco z mravních hodnot, třeba ukazujeme na chyby druhých (aby nebyly vidět ty naše).
A tak ztrácíme čistotu svého jednání (ztrácíme vápník) jen ze strachu, abychom nevypadali špatně.
Výmluvy, proč se nemohu zakousnout do toho, co je třeba řešit, společně s ukazováním na chyby druhých (tím schovávám chyby své), mne zbavují stability, pevnosti – ta mi pak chybí tělesně.
Nevytahujme chyby druhých, aby nebyly vidět ty naše 🙂
