Noční pomočování dětí

Pláč duše, protest proti špatnému zacházení a špatnému stavu, nadměrný velký vnitřní tlak.

Dítě reaguje na stav v rodině, ukazuje, pod jakým tlakem se cítí.

Problém dětí do šesti až deseti let není problém dítěte, ale matky a skrze ni otce a blízké rodiny. Spravte své vztahy, přestaňte na děti tlačit, a nebudou se v noci počůrávat.

Dítě se ve snu vrací do nehmotného světa, tam, kde byla jeho duše před narozením.

Je tam šťastné a cítí se přirozeně. Ale pokud má na tomto hmotném světě velká trápení, pronikají až k němu do snu a dítě se brání, chce se od nich oprostit, chce se jich zbavit. Proto se uvolní a počůrá.

Dítě je velmi křehké. Miluje nás tak, jak nás nikdo nikdy už milovat nebude. Jsme celý jeho svět. Nic pro něj není důležitější, než náš zájem.

Ale my dospělí často nechápeme jeho dušičku, přestože po něm vyžadujeme, aby ono nás chápalo.

Jak je možné, že tak často slýchám věty:

Dej pozor, ušpiníš se. Nesahej na to. Nelez tam. Buď chvíli zticha. Co to plácáš za nesmysly. Seď rovně. Nemůžeš být chvíli v klidu. Dej mi teď aspoň chvíli pokoj. Nemám teď na tebe čas, protože mám důležitou práci.

Znevažujeme dětské příběhy a fantazie a považujeme je za hloupé dětské bláboly.

Na druhou stranu vyžadujeme po dítěti, aby se chovalo jako dospělé. To my bychom se měli od dětí učit.

Rodiče se musí naučit vnímat své dítě jako rovnocennou osobnost.

Rodiče nemají právo na dítě křičet ani ho odhánět. Jediným dobrým výchovným působením ve dobrý příklad.

Vaše děti jsou odrazem Vás samých, co jim dáváte, to dostáváte.