Člověk si vytváří iluze, že je zmítán osudem a nemá vliv na to, co se s ním v životě děje. Utíká k aktivitám, které mu “náhodu” potvrzují, např. hrací automaty, na výhru také nemá člověk žádný vliv.
Neschopnost začít reálně aktivovat reálnou činností tkví v odsuzování sebe sama, nic neumím, a tak nic nemohu dělat. Jako dítě nebyl chválen, je třeba chválit a podporovat.
Najít činnost, která ho bude bavit a tu rozvíjet, tak dosáhne sebeocenění a pochopí, že nic není náhoda, ale život funguje jako příčina a následek.