Ukazují dva póly života, které bychom měli udržovat v rovnováze.
I my bychom měli zaměřit pozornost sami na sebe, postavit sebe na první místo, být sami pro sebe vším. Umět se zahloubat sami do sebe, věnovat se sobě, neobětovat se druhým, ani svým nemocným dětem, ostatně autisté o to ani nestojí.
Pokud nerespektujeme vnitřní svět autistů, nepodporujeme to, co chtějí pro sebe oni sami, i když se to vymyká našim pravidlům života, autisté podléhají záchvatům vzteku a agrese. Je to jejich obrana, brání si svůj vnitřní svět.
I my sami bychom se měli naučit bránit si svůj vnitřní svět a to, co je třeba jen pro nás samotné důležité – proti všem a všemu.
Ačkoliv totiž žijí ve svém uzavřeném světě, jsou napojeni na Univerzum, umí číst informace z jiných dimenzí a mají vhledy tam, kam my se jen těžko se svým rozumem dostáváme.
Je to pro nás výzva věřit a důvěřovat vyšším silám, přijmout, že je o každého, i o naše vymykající se děti, postaráno.