Astma

Potlačené dominantní, mocenské požadavky, potlačená agrese, neklidná potřeba svobody.

Často se cítíme být většími, důležitějšími a lepšími, než ve skutečnosti jsme, často máme sebestředné názory. Máme snahu vyniknout, aby každý viděl, jak jsme dobří.

Tento nedostatek sebekritiky však přináší jen trénink druhých v tom smyslu, že budeme narážet na nepřízeň osudu, který nám bude bránit vyniknout.

Tento dostih na zviditelněním se končí křečí.

Člověk se zahltí a chytí se do pasti.

Astmatik se bojí nedostatku a tak rád bere.

V příjmu a výdaji však musí být rovnováha, je třeba nedávat jen tam, kam je to pro mne zajímavé a příjemné, ale i tam, kde je to potřebné pro druhé. Výdej musí převažovat nad příjmem, vrací se mi jen to, co nejdřív rozdám – a Bůh ví kdy.

Zrno musí zemřít, aby dalo klas.

Buďme sebekritičtí a rozdávejme především laskavost, volnost pro druhé, přestaňme si myslet, že my jsme ti nejchytřejší, a tak můžeme radit.

Život se hodnotí jen láskou – a to rozdanou.