Člověk příliš řeší za druhé, snaží se druhým ulehčit (bohužel je to nepomoc, ale odložení jejich úkolu, který stejně musí vyřešit oni sami), a tak jim samotným nezbývá dostatek volnosti a vzduchu, pro samé povinnosti nemohou prožít radost vlastní.
Tělo má tepat radostí a krev v něm zurčet jako bystřina. Místo toho jsou cévy v těle a srdci ucpány pláty cholesterolu, zúžené stresem a napětím.
Kdo dobrovolně vstupuje do bitev, kterých se nemá vůbec zúčastnit, toho události nebo ostatní lidé pomalu a vytrvale deptají. Kdo jiné svou rázností a přísností bije, ten mnohdy má pocit, že je sám bitý stálými neúspěchy, problémy a nemocemi.
Je třeba naplnit své srdce láskou především k sobě, a láskou rozdanou druhým. Úsměv, který jsi vykouzlil u druhých a pomoc, kterou jsi nabídl druhým, je lék.